5 nejčastějších chyb, které dělají majitelé reaktivních psů

  1. Je klíčové vyhnout se situacím, které váš pes nedokáže zvládnout. Ačkoliv to nemusí být vždy možné, snažte se najít procházkové trasy, kde panuje co největší klid. Zkuste chodit na procházky v časech, kdy potkáte co nejméně aut, cyklistů, koloběžek, kol, jiné psy, zkrátka to na co Váš pes startuje.
    Abyste si to lépe představili uvedu příklad: Pokud by se váš pes bál vody, pravděpodobně byste ho každý den nebrali k rybníku a nutili ho chodit do vody, nebo ho tam dokonce házeli. Takový přístup by mu určitě nepomohl vodu si oblíbit. Pro vašeho psa jsou stresující situace stejně nepříjemné, jako kdybyste ho házeli do rybníka. Představte si sami sebe v situaci, kdy máte strach z pavouků a každý den by Vás zavřeli do místnosti plné pavouků. Ten strach a stres, který byste v tu chvíli cítili by Vám nedovolili, aby jste si v té situaci řekli, že se vlastně nic neděje, že jsou to úplně bezbranná zvířátka a že tedy nemáte důvod se jich bát. Příští den by jste se báli stejně, nebo ještě víc.Až když se Vám podaří pro psa zajistit relativně dost klidné prostředí a zbaví se zbytečného stresu, můžete začít pracovat na tom, aby si vodu postupně oblíbil. Je však nezbytné postupovat pomalu, tak aby v každém kroku pes situaci zvládal. Necítil se v ohrožení a po celou dobu tréninkové lekce se cítil pozitivně.
  2. Když jste venku se svým psem, je důležité věnovat mu plnou pozornost. Pozorujte jeho řeč těla, a podle toho poznáte na co reaguje. Pokud možno, snažte se nepřetržitě soustředit na svého psa a ignorovat okolní rušení, včetně lidí, kteří se s vámi pokoušejí navázat konverzaci. V případě, že se ocitnete ve stresující situaci, je prioritou co nejrychleji psa odvést, i kdyby to znamenalo porušení určitých výcvikových nebo společenských pravidel.
  3. Psa nikdy neučíte nové chování v situaci, kterou nezvládá. Psa učíte PRO situaci, chcete ho na situaci připravit.
    Co to znamená? Psa napřed něco nového učíte v klidném místě, pak cvik přenášíte postupně do nových míst a pak pracujete s rušivkami. Tento postupný přechod je klíčový. Až po jeho absolvování můžete začít používat naučené chování ve stresujících situacích, kdy je pes na začátku řešení problému. To vám dává možnost udržet situaci pod kontrolou. Důležité je nepoužívat cvik, když je pes extrémně rozrušený a nesoustředěný.
    Pojďme si to ilustrovat na příkladu. Chceme, aby náš pes reagoval na povel „Jdeme“ a začal nás následovat. Začneme s tréninkem doma nebo na zahradě, kde je pes v klidu. Poté přejdeme k tréninku během procházek. Dalším krokem bude naučit psa, aby nás na povel „Jdeme“ následoval i při lákavých rušivkách v jeho blízkosti, jako je jeho miska, hračka, nebo od milované osoby. Postupně zvyšujeme obtížnost – například požadujeme, aby pes opustil místo s lákavým pachem. Konečným cílem je, aby nás pes dokázal následovat i v přítomnosti silných rozptýlení, jako je vidina jiného psa, projíždějícího kola, a to i když jsou tyto podněty velmi blízko. Tímto způsobem postupně budujeme dovednosti psa, aby zvládal i ty nejnáročnější situace.
  4. Pokud se váš pes ocitne v situaci, kdy už je mimo a nevnímá Vás, je důležité reagovat velmi rychle a efektivně. Místo abyste na něj zvyšovali hlas, čímž jeho pozornost nezískáte a může to situaci spíše ještě zhoršit, je lepší zachovat klid. Psovi co nejvíc zkraťte vodítko a ze situace ho odveďte.
  5. Pro majitele reaktivních psů je klíčové využívat pamlsky při venčení a nebát se jich štědře používat. Doporučuje se případně upravit denní dávku krmiva tak, aby bylo dostatek „munice“ pro efektivní odměňování během procházky. Pamlsky umožňují přesměrovat pozornost psa na sebe a zajistit jeho klidnější chování nebo umožnit ústup do bezpečí, třeba za keř. Při hře jako je „Podívej se na“, je nutné jednat velmi rychle a odměňovat psa intenzivně, aby byla zajištěna jeho pozornost a soustředění.